* 2. března 1824 v Litomyšli
+ 12. května 1884 v Praze
Na popud svého otce Františka se Bedřich učil od čtyř let hrát na housle a později i na klavír. Poprvé veřejně vystoupil v šesti letech s předehrou k Auberově opeře Nemá z Portici k příležitosti akademie filozofů.
Když se s rodinou přestěhoval do Jindřichova Hradce, musel opakovat druhou třidu, ačkoliv v první byl premiantem. Po základní škole vystudoval gymnázium v Plzni.
V patnácti letech při návštěvě příbuzných v Novém Městě nad Metují milostně vzplanul ke své o rok starší sestřenici Louise. S rodiči se zúčastnil Jiřinkové slavnosti a zanedlouho zkomponoval polky Louisina polka a Jiřinková polka.
Když odmaturoval, odešel za prací do Prahy, kde se živil jako učitel hudby v rodině hraběte Leopolda Thuna a zároveň studoval u Josefa Proksche.
Roku 1848 založil vlastní hudební ústav a v roce 1849 se Kateřinou Kolářovou, se kterou měl čtyři dcery; Kateřinu, Gabrielu, Bedřišku a Žofii.
Smrt hudebně nejnadanější Bedřišky zasáhla Smetanu natolik, že zkomponoval klavírní Trio g moll. Nakonec přežila jenom Žofie.
Léta 1856 - 1861 strávil v Goteburku ve Švédsku, kde komponoval další polky a řídil koncerty klasické hudby.
Při návratu do Čech zemřela v Drážďanech Smetanova první žena Kateřina. V českém městě Obřížství se roku 1860 podruhé oženil Barborou "Betty" Ferdinandovou, a ještě na rok se vrátil do Švédska. Poté se marně ucházel o místo ředitele Pražské konzervatoře a potýkal se s finančními problémy.
Úspěch mu zajistilo uvedení oper Braniboři v Čechách a Prodaná nevěsta, které složil v letním sídle v Obřížství. Za Branibory v Čechách získal cenu za nejlepší českou operu a finanční odměnu 600 zlatých, což byl tehdejší celoroční plat učitele. Díky tomuto úspěchu se v roce 1866 stal dirigentem v Národním divadle.
Po roce 1870 se začal zhoršovat Smetanův zdravotní stav. Měl závratě a zvracel, náhle trpěl úpornými vyrážkami a řadou dalších obtíží. Vyšetření prokázalo, že zánět postihl i uší kůstky, což vedlo k postupné ztrátě sluchu. Poslední léta svého života strávil u své dcery Žofie a jejího manžela v Jabkenicích.
20. dubna 1884 se jeho stav prudce zhoršil, takže musel být převezen do ústavu pro duševně choré v Praze - Kateřinkách, kde nedlouho poté zemřel.